Členové spolku se zúčastnili na třech akcích
JARNÍHO TÁNÍ MYSLI v Havlíčkově Brodě:
  • Spojuje-li se více koncertů do jednoho večera, je skoro vždy společným prvkem všech vystoupení žánr. Takže jsou to metalové koncerty, jazzové festiválky, folková setkání apod. Jen málokdy se setkají na tomtéž pódiu lidé, kteří mají společného něco jiného než žánr. Akce Jarní tání mysli v klubu Nádražní 43 v Havlíčkově Brodě, na níž se účastnila řada členů spolku, byla jedním z těchto případů.
  • Řekne-li se „underground“, vybaví si většina lidí temnou hlasitou hudbu, pivo a ochraptělé hlasy účinkujících i posluchačů. Undergroundová Sibérija z tohoto klišé vybočuje. Plný zvuk inteligentních instrumentálních struktur vás nenechá na pochybách, o jaký žánr se jedná. Zpěváka unaveného životem, zvedajícího s antickým gestem sklenici k ústům, však na koncertě Sibérije neuvidíte. Bohužel však tato kapela Jarní tání mysli nezahájila – na naléhání kytaristy, který neměl ani na jídlo, v předvečer vystoupení odřekla.
  • V životě neustále cosi hledáme, s čímsi nejsme spokojeni a rádi bychom nalezli nějaká řešení, nějaké pevné body, kterým bychom mohli věřit. Místo nich ovšem často nalézáme jen cosi neuchopitelného. Něco, co sice evidentně je, ale jaksi se to ztrácí pod rukama. Krokodilův program …cosi… o tom ve svých divných písničkách vyložil na úvod cosi víc.
  • L.S.D. (Lidové spontánní divadlo) žije přes všechny existenční problémy už řadu let. Původně vzniklo ve snaze zapojit do života lidi po opuštění psychiatrické léčebny. Jejich představení mělo jako vždy dvě části. V první se hrály připravené skeče, v druhé části herci improvizovali na témata určená z publika. Při představeních L.S.D. bývá překvapivé, jak blízko k sobě mají vtip a hloubka. Tentokrát se to opět osvědčilo.
  • Excursion je audiovizuální koncept – hudba s projekcí. Obsahově je postaven na příběhu dvou mladých lidí, kteří se rozhodnou utéct z města a hledat místo, kde by spolu mohli normálně žít. Hudebně je těžištěm skladby rozsáhlá tříhlasá fuga, která se ve skladbě objeví v několika podobách. Ta zněla z digitálních klávesových nástrojů krokodila a Petra Smetáčka, jakož i barytonsaxofonu Jany Pokorné. Zatímco na plátně příběh běžel v abstraktní výtvarné rovině, zpracované Felixem Krautgartnerem.
  • Dlouhodobým úsilím Petra Smetáčka – nadšence pro latinsko-americkou hudbu – vznikl početný orchestr Los Rumberos. Klasická salsa, rumba, cha-cha a další tance mají v jeho podání šťávu, jaká se běžně neslyší. Esencí tohoto orchestru je trio s Kateřinou Myškovou a Honzou Burianem, v němž dynamika a přirozenost afrokubánských rytmů dostává jiný rozměr. Kromě známých i neznámých standardů zazněla i vlastní nestandardní tvorba.
  • Závěr večera byl záměrně ponechán pro kapelu Čočka. Když se řekne folklór, nemusí to vždy znamenat cimbálovku a kroje. Hudba, která pochází zespoda – z lidu, která nezná nebo ignoruje noty, která je spontánním výrazem životních pocitů, může růst i z jiných než obecně známých kořenů. Když se řekne folklór, může to taky znamenat divokou jízdu na splašeném koni. Čočka opět předvedla, že jí nečiní problém například vyrobit si chybějící bicí soupravu z krabic.
  • Jarní tání mysli začalo v sobotu 16.dubna ve 14 hodin a skončilo následující den dojídáním guláše a uklízením při spontánní after party.

Fotografie z akce: